Černobílá fotografie má zvláštní moc – odstraňuje barvy, ale nikdy neubírá na emocích. Právě naopak: tím, že se vzdává barevné palety, soustředí se na podstatu. Na hru světla a stínu, na jemné linie obličeje, na výraz očí, na křivky těla. V monochromatickém obrazu se žena stává nejen portrétem, ale symbolem čisté elegance. Barva zde neruší, neodvádí pozornost a nenařizuje aktuální módní trend – krása se ukazuje sama, bez příkras.

Černobílá fotografie je jako šepot – tichý, ale pronikavý. Krása ženy v ní není jen zachycena, ale povýšena na umění. Je to spojení estetiky a duše, okamžik, kdy se obraz stává básní.